V 80. letech nebyla na světě důležitější a zajimavější věc, než legendární Group B. Tedy krom pár maličkostí jako studená válka nebo pád Berlínské zdi. Ve světě se začal prosazovat pohon všech kol a Audi Quattro vyhrávalo závod za druhým. Ale nakonec ho srazila malá, narychlo smontovaná Lancia s náhonem na zadek..
Všichni víme jak to s Lanciemi bylo, byli to krásné auta s osobností, které zpravidla neujeli více než 500 metrů aniž by se něco rozbilo. Ovšem na uzavřených prašných a úzkých cestách, v bílých barvách se Lancie opravdu vyznali. 037čka byla součást (v pořadí několikátého) plánu na záchranu automobilky samotné, která se (opět po několikáté) dotkla samotného dna, díky zákazníkům, žádajícím o novou Betu (ze které se vlastně 037 Stradale zrodila), protože ta předtim jim prostě přestala fungovat. Karoserii navrhl Pininfarina a bez debaty - stvořil něco neskutečně krásného.
O 300 koní v závodním speciálu se staral 2,1 litrový čtyřválec za řidičovými zády, který sílu posílal přes převodovku ZF na zadní kola. Vzhledem k tomu že auto mělo rozměry a hmotnost průměrně vzrostlého sršně (konkrétně 975 kg), si umíte asi představit jak jezdilo. Silniční provedení Stradale bylo skromější, ikdyž ne méně zajímavé. Dvoulitr, umístěný na stejném místě pocházel z Fiatu 131 a díky kompresoru (vyvíjené turbo totiž nefungovalo - divíte se?) dával 205 koní, což 037 Stradale zajišťovalo maximální rychlost 258km/h. Ano, dnes to nějak působivě nezní, ale pořád je to víc než kolik vám dá moderní BMW M3 nebo Mercedes S 63 AMG.
Lancia 037 bude v mých očích určitě největší hrdina 80. let. Větší než Audi Quattro, Peugeot 205 T16, nebo její nástupce, který si určitě zaslouží stejnou pozornost a úctu, Delta Integrale.
Tímto článkem bych na závěr chtěl vzpomenout na skvělého jezdce Atallia Bettega, který po tragické nehodě, našel v kabině 037 smrt
2024 ©